ZAJÍMAVOSTI ZE ŽIVOTA OBCE
Na druhé straně je cítit jako na všech vesnicích silné pouto k těžce nabytému vlastnictví, ke gruntu a k nedotknutelnosti svého majetku. Existují soudní spisy, kdy se sedláci dovedli soudit o kousek meze, o používání soukromé cesty a není vyloučeno, že bylo využíváno i jiných prostředků k ukojení pomsty třebas za malou nebo zdánlivou křivdu. Říkalo se, že i požár Samkova a Bavorova statku na Silvestra roku 1911 měl takové pozadí. A to byl jeden z největších požárů v Bělovsi, ke kterému přijeli pomáhat i slánští hasiči.
V jiné kronice je záznam o případu, kdy odvedli nejstaršího syna sedláka na čtrnáctiletou vojenskou službu. Sedlák přesvědčil svého tchána, aby jako na oko převedl svůj statek na jeho syna. Statek byl úředně převeden, syna jako majetného hospodáře pustili z vojny domů a milý tchán se ocitl předčasně ve výměnku. Ne, aby mu majetek nechali dále obhospodařovat ! Ten až do své smrti chodil po hrázi rybníka (býval v 19. století za statky Karla a Hejzlara) a na celou ves nadával, jak se nechal napálit. I takový je život (pramen 18).
Za Rakouska, za I. republiky a ještě ve válce děti musely rodičům hodně pomáhat. Na nějaké radovánky zůstal čas jen v neděli odpoledne. Naše generace měla v poválečné době již poněkud větší volnost. V zimě se denně chodilo sáňkovat jednak na stráň pod lomem, jednak na cestu z kopce za Hejzlarovým statkem. Děti ze Silnice měly "eldorádo" na tehdy holých kopcích na Kousaláku, Karlově kopci i jinde. Lyže mělo málo dětí a když už, tak jen s řemínkovým vázáním a bez kovových hran. Tepláky a bagančata, to byla častá lyžařská výstroj. Dražší vybavení měly jen děti zámožnějších rodičů. I tak se užilo legrace dost. V té době bydlela Na Horním konci rodina Bezdíčkova. Mráz šel po zádech, když bylo vidět jejich kluky běhat kolem domu ve sněhu jen tak "naboso". Boty dostali jen do školy. Tenkrát se také oděvy a boty nosívaly po sourozencích a ještě různě poflekované. V módě byly pro lepší příležitosti kalhoty "pumpky", pod koleny stažené přezkou a k tomu vysoké podkolenky.
Další zimní radovánkou bylo bruslení. Je známo, že stojatá voda v rybníku dříve zamrzá. Tak bylo na Hejzlaráku kluků a holek jako máku. Většina z nich měla jenom šlajfky, takové brusle, které se připevnily na boty pomocí kličky, která utahovala svěrky kolem podrážek. Teprve později se rozšířily kanady a krasobruslařské zubačky. Hrávali jsme hokej na vymetené ploše bez mantinelů. Ale ouha ! Písník se po válce už zasypával domovními odpady a teplou škvárou z teplárny a slévárny. V těchto místech byl led slabý. Stalo se, že puk zabloudil do těchto míst. Jeden z nich jej hokejkou pošťuchoval a najednou rup, už byl ve vodě! Ven z vody se sice vydrápal, ale než došel přes louku domů, byly tepláky jeden rampouch. Čtrnáct dní pro chřipku a domácí vězení z domu ani nevylezl.
Při větších mrazech jsme chodili bruslit na řeku. Tam bylo dětí i dospělých, že se nebylo ani kam uhnout. Organizovaly se závody od splavu až za Samkův statek. Dál už to bylo vzhledem k malé hloubce a tím i proudící vodě značně nebezpečné. Samozřejmě kluci hrávali hokej a děvčata zkoušela různé piruety a holubičky. Ale stejně nejoblíbenější zábavou byla k večeru hra na honěnou. Jeden vždy chytal na vymezeném úseku protijedoucí, kličkující děti. Zůstal ten nejobratnější a úloha se vyměnila. Chodily sem bruslit i děti ze Silnice. Některé však daly přednost písníku Šroláku, i když byl pro svou hloubku nebezpečnější. Také už se zasypával a led v těch místech byl slabý. Kluziště u sokolovny se začalo používat až po roce 1950. Dnes na řece nevidíte jediného bruslaře, i když je led čistý a silný. Více táhne Zimní stadion v Náchodě.
Dlouho se nic nedělo, až přišly Velikonoce. Na dívčí koledu, týden před svátky, dávali starší kluci do středu řeky na ukotvený plovák dívčí figuru, vystrojenou jako kolednici. Samozřejmě na lodičce a v noci. Bylo pak potupou děvčat, dokud kolednice na řece vévodila. Ale pro kolemjdoucí na jarní vycházce to bývala pěkná podívaná. Samozřejmě, že to děvčata klukům o Velikonočním pondělí pomocí některého tatínka odvedla. Voda však byla ještě studená a sehnat lodičku, to byl kumšt. Jedna kolednice bývala u Dvořákova statku a druhá obvykle na řece u fotbalového hřiště.
Každý z mladých se těšil na 30. duben, den "čarodějnic". Přípravy se konaly už dva týdny předem. Tahalo se roští a soušky z lesa, doma se připravovala košťata a fakule. To byly takové textilní koule na drátě, namočené v oleji. Večer se slavnostně zapálily připravené hranice za zpěvu a všeobecné radosti. Vycpaná figura čarodějnice bývala umístěna až na špičce hranice. Takové ohně se pálily obvykle nad lomem, na Jiráskově kopci, na Brabáku, Kousaláku, Kašparáku i Karlově kopci. Později, tendenčně přejmenované "mírové ohně", už byly jen nevalnou náhražkou.
Děti si hrály různě. Existují dobové fotografie, kdy klukům maminčiny gumáky nahradily vojenské holínky, k tomu dřevěný meč na dědově opasku a na hlavách košíčky na třešně jako helmy. Hned tu byla četa vojáků. Další kluci celé hodiny dovedli chytat slunky v řece pomocí ohnutého špendlíku jako háčku s žížalou na režné niti. No a ti odrostlejší mladíci dovedli spojit dvě kola, udělat laťkovou kostru potaženou látkou a s tím okřídleným monstrem jezdili jako v letadle po cestě. Tenkrát ovšem po silnici přejelo za den tak nejvýš deset aut.
A jak se zpívávalo. Maminky zpívaly dětem ukolébavky, při různých domácích pracích bylo slyšet zpěv z každého stavení a děvčata si zpívala na louce při vití věnečků různé lidové písničky. V kabinách, které již přestaly sloužit svému účelu, se scházely party starších kluků. To už frčely trampské písničky doprovázené kytarou - Teskně hučí Niagara ... a dalšími, kterými mladí zpěváci oblažovali lázeňské hosty.
Někdy se v podvečer nesl po vesnici hlas melancholické trubky truhláře Škody nebo pana Baudiše, řečeného "Polydóra". Kapelník Martínek již nedržel velkou dechovku. S malou skupinou chodil hrát spíše po kavárnách a na pohřby. Ty se ostatně dříve také prováděly jinak. Zesnulý byl obvykle vystaven v rakvi ve vyklizené místnosti domu, kam se s ním přišli sousedé a příbuzní naposledy rozloučit. Protože obec neměla vlastní kostel, ani hřbitov, kráčel pohřební průvod pomalým krokem za zvuku pohřebních pochodů až na staroměstský hřbitov v Náchodě. V zimě to pak hlavně pro hudebníky nebylo nic příjemného. Často jim zamrzaly nástroje.
Oblíbenou zábavou všech dětí bylo opékání brambor. Takovou vůni pálených bramborových natí už dnes ani nikdo nezná. Vlastní brambory vytažené z ohně byly někdy i napůl spálené, ale chutnaly výborně. V té době chlapci vyřezávali z velkých řep nebo dýní vnitřky ve tvaru strašidelných obličejů a do nich se vkládaly zapálené svíčky. Večer pak se dávaly na vrátka zlostným lidem a po předchozím zazvonění byl jejich nevybíravý projev středem všeobecné zábavy.
Zajímavou podívanou, provázenou různými taškařicemi, byl předvečer svatého Mikuláše. Po vesnici chodilo dokonce několik Mikulášů, doprovázených anděly a hejnem čertů. Už odrostlejší děti venku hlídaly, ve které ulici se některý světec objeví. O rány koštětem od čertů pak nebyla nouze. Dnešní Mikuláši, jezdící už v autech nejsou tak atraktivní. Snad jen uvnitř bytu, když si některý z rodičů přečte jméno majitele na límci naruby obráceného kožichu čerta.
 |
Hlavně za I. republiky bylo po vsi vidět chodit drátaře. Byli to většinou Slováci, kteří chodili po domech a umně oplétali hospodyňkám naprasklé mísy i hrnce drátem. Zajímavými figurkami byli také kominíci. Věčně černí, ale veselí. Každý si na ně chtěl sáhnout, aby se ho drželo štěstí. Na podzim při své práci rozdávali malé kalendáříčky s nadpisem "Hodně štěstí a zdraví Vám přeje kominík". Prodávali i knižně provedené kalendáře s různými domácími radami a jiným zajímavým čtením. Existoval také místní "pohodný". Ten měl za úkol svážet utracený dobytek, psy a kočky z důvodů nějakých nemocí na vyhrazené místo. Takový "mršník" se nacházel v lese za Bavorovým statkem. Přivezené mršiny byly v přírodní kotlině zasypány vápnem a zeminou.
Čas od času bylo možno zahlédnout po obci auto, jehož majitel vykupoval peří a králičí kožky. V šedesátých letech byla auta dokonce vybavena rozhlasovým zařízením pro lepší slyšitelnost výzev občanů pro sběr. Také sběrna odpadových materiálů v obci existovala. Na zahradě obecního domu byla pro tyto účely postavena již za války dřevěná kolna. Němci pro svoji válečnou mašinérii potřebovali hodně surovin. Proto byl v té době sběr nařízen jako povinnost. Obecní sběrna existovala do roku 1950. Potom převzaly organizaci sběru jednotlivé školy. Žáci pak museli shromážděný materiál odvážet do náchodské sběrny. Čas od času se prováděly tzv. "železné neděle". Ty obvykle organizovali požárníci společně s JZD za účelem získání finančních prostředků pro svoji činnost. Železný šrot pak občané na výzvu místním rozhlasem shromažďovali před domy a auta sběr odvážela do sběrny. Dnes lze nalézt televizory, ledničky a jiné odpady až v potoce nebo jiných méně navštěvovaných zákoutích.
Když jsme u těch odpadů. Vždy existovali nezodpovědní lidé nebo takoví, kteří nemají zrovna auto, aby mohli nepotřebné věci odvézt do ohrady Technických služeb až do Starého města. Po odstranění velkoobjemových kontejnerů nebývalou měrou vzrostlo znečištění řeky. To je nějakých pneumatik a rezavých nádob v řece, po vodě plavou metráky jablek a posekané trávy, která se shromažďuje u břehů nad splavem a hnije. Nechybí ani kanystry od oleje a stovky PET lahví. Dnes je hanba si v řece umýt ruce, abyste nechytli do několika dnů ekzém. Snad se najde řešení, jak tyto věci snížit na únosnou míru, aby na nás naši potomci nemuseli vzpomínat ve zlém. O podívanou u řeky se pak 13.9.2000 postaralo 70 černých krav, které se bezstarostně pásly po břehu až ke kempu. Teprve večer je odehnali jejich majitelé až z Jizbice. Zachtělo se jim jít na výlet !
Promenádní ulice, tak zní název stezky od lázní k hornímu betonovému mostu. Sice byla vyasfaltována v osmdesátých letech, ale pouze na škvárový základ, který byl vyvážen z lázeňské kotelny. Dnes místo hostí se tam projíždějí několikrát denně auta soukromá, policejní a není problém zde zahlédnout i kuka vůz, který si zkracuje cestu. Vinou těchto jízd cesta získává povážlivé trhliny a je jen otázkou času, kdy větší povodeň vezme s sebou i kus asfaltu. Tabule nařizující zákaz vjezdu motorových vozidel snad slouží jen klukům jako terč při házení kameny.
Nelze zapomenout na vlnu zelených montgomeráků, později šusťáků a přezůvek, tzv. "šedého moru", bez kterých by se neobešla žádná žena. Přece dříve bylo v obci bláta daleko více. Vzpomene si také ještě někdo na řeznická saka, pruhované ponožky, malované kravaty a boty se žárovičkami v podpatcích pánů Rydla, Hronovského, Vostřese nebo Procházky, kteří takto vyšňořeni nesměli chybět na žádné zábavě? Pokud ale nebyli zrovna ve vězení, neboť v té době se "elvisovská móda" u nás důrazně trestala. Bývali nazýváni chuligány, pásky, Vyšehradskými jezdci a podobně.
V Bělovsi léta žil profesor Jindřich Havlíček, akademický malíř působící na Akademii v Olomouci. Z bohaté tvorby lze jmenovat známý obraz lázní podle leteckého snímku. Obraz býval umístěn ve vstupní hale běloveských lázní. Manželka věnovala jeho pozůstalost náchodskému Regionálnímu muzeu.
Zajímavou, místně významnou osobností byl František Novotný. Narodil se 27.5.1886 v Bělovsi jako druhý syn rodině Novotných. Pracoval jako tkadlec v několika textilkách, naposled v Bělovsi u Oldřicha Krále. Jeho koníčkem bylo tehdy začínající fotografování. Časem se pustil i do kolorování svých snímků. Mimo zajímavých záběrů krajinek mu vděčíme za rozsáhlou dokumentaci stavby předválečných opevnění a pak konce války - odsunu "národních hostí" a záběrů výsledků posledního boje u celnice a okolí v květnu roku 1945. Kolekce fotografií však nebyla oficiálně vydána.
Mimo zájem o vážnou i populární hudbu na deskách se začal zabývat i malováním. Jako lidový malíř přešel od kreseb na olejomalbu. Vyráběl si sám rámečky, připravoval plátna a zhotovoval pomůcky pro malování (zvětšovací provázková síť a podobně). Své původně detailně propracované obrazy na rady gymnasijního profesora a malíře Jiřího Votýpky přizpůsoboval moderní malířské tvorbě. Často několik dnů chodil po kraji a fotograficky zachycoval zajímavé záběry, které pak podle předlohy doma maloval. Jeho obrazy i zčásti dnes již zaniklých místních objektů jsou nyní v majetku řady běloveských občanů. Jmenovaný zemřel 19.4.1968 ve věku 82 let.
Pan Květoň, vášnivý amatérský fotograf, svého času nedal ani krok bez fotoaparátu. Škoda, že se jeho tvorba nedochovala.
Málo u nás známou osobností byl běloveský rodák Josef Týfa (nar.5.12.1913 - zemřel 19.1.2007 ve věku 93 let). Již v mládí se věnoval výtvarnému umění a od konce 30. let se již v Praze podílel na tvorbě reklamy. Po válce se plně věnoval propagační grafice pro exportní firmy a byl výtvarníkem mnoha zahraničních výstav. Součástí jeho významného talentu bylo vytvoření mnoha dodnes působivých značek a logotypů. Později rozšířil svůj zájem o knižní grafiku a výtvarně formoval řadu edic krásné literatury i vědeckých publikací v republice. Při tom domýšlel funkci písma a stal se tvůrcem dodnes používaných osobitých a oceněných písem (Týfovu antikvu, Juvenis nebo Akademiku - písmové soubory nyní už v digitalizované podobě). Patřil do významné generace českých typografů a knižních grafiků, při čemž jeho povahu šlechtila skromnost a nenápadnost.
Ze známých osobností, které s Bělovsí souvisí, lze jmenovat herečku Lubu Skořepovou, sestru majitele bývalé pily. Sice se zde narodila, ale byla vychovávána babičkou V Havlovicích u Rtyně v Podkrkonoší. Studovala na gymnáziu v Náchodě, absolvovala konzervatoř, nyní léta žije a působí v Praze.
PAMĚTNÍ DESKY, POMNÍKY, SAKRÁLNÍ PAMÁTKY
Pomník z války roku 1866
Byl postaven z prostředků finanční stráže za starou celnicí v roce 1881 na památku prvního padlého vojína Josefa Součka z c.k. 35. pěšího pluku.
 |
Pomník padlým z I. světové války
Stojí naproti fotbalovému hřišti od roku 1925. Na desce je uvedeno 31 jmen padlých z I. světové války. Byla sem dodatečně připsána 4 jména padlých za II. světové války.
Pamětní deska na zdi sokolovny
Byla zasazena v roce 1919 na uctění památky padlých bratří za I. světové války. Nese Poslední nazdar Josefu Rýdlovi, Arnoštu Ptáčkovi, Josefu Ryšavému, Aloisu Nývltovi a Josefu Glugarovi.
Pamětní deska ve Schreinerových sadech
Je umístěna ve středu parku od Náchoda k betonovému mostu. Byla postavena na památku Josefa Schreinera, význačného pracovníka Okrašlovacího spolku.
Pamětní deska a socha sovětského vojáka
Deska byla zasazena na české celnici v roce 1946. Originál sochy autorů Oldřicha Ungráda a Václava Šolce se nachází na staroměstském hřbitově. Tuto kopii provedl Jindřich Roubíček. Odhalena byla v roce 1956 a byla věnována hrdinům Rudé armády, padlým v boji o Náchod 9. května 1945.
Plastika v parku lázní v Bělovsi
od autora Břetislava Bendy ze 30. let nese název "Probuzení". Byla sem přemístěna z vily továrníka Löwenbacha v Hronově v roce 1964. Po ukončení lázeňského provozu byla z vodotrysku odstraněna. Nyní je umístěna na náchodském koupališti.
Kříž u domu čp. 200 (u malého rozcestí na Kladské ulici)
Byl postaven Janem Janákem v roce 1821 na paměť ukončení rodu. V roce 2001 zajistilo město opravu podstavce a vzhledem k dopravní situaci byly schody od silnice zrušeny. Přístup ke kříži byl vytvořen z boku.
Kříž u domu čp. 127 (Na Horním konci)
Nechal jej postavit Antonín Bernard v roce 1824 (u statku Ryšavých, letopočet dle 3). Protože byl léty celý podstavec propadlý, dala jej v červnu 2002 majitelka D. Poláková narovnat, očistit a opravit základní desku.
Kříž u domu čp. 123 (poblíž hotelu Bonato)
Nechali jej postavit v roce 1885 manželé Ladislav a Matylda Hejzlarovi z čp. 88. Autorem byl Jiří Wágner z Hronova.
Kříž za statkem čp. 35
Dala jej postavit Anna Samková roku 1885. Současný majitel pozemku B. Brož nechal reliéfy vyobrazení na podstavci po roce 1990 pozlatit a okolní zahrádka je stále osázena květinami.
Kříž u domu čp. 173 (poblíž sokolovny)
Stojí zde od roku 1881.
Kříž na samotě Smrčina
Měl být postaven v roce 1894 na památku smrti kočího u Vincence Hejzlara při svážení úrody nákladem rodiny Kačerů.
Kříž na cestě (ze Smrčiny k statku Ryšavých)
Měl být postaven v roce 1894 na památku smrti kočího u Vincence Hejzlara při svážení úrody.(Byl skácen a později odcizen).
Socha Panny Marie (Na Horním konci)
Socha stojí u domu čp. 118 od roku 1900.
Status Svaté Trojice
Sousoší bylo postaveno v roce 1832 v místě u dnešního fotbalového hřiště. Celý komplex včetně zábradlí s pilířky je z pískovce. Na soklu podstavce jsou zpodobněny desky s citátem z Matouše, kapitola 28. Na přední ploše je reliéf panny Marie. Na bočních plochách jsou pseudokorintské sloupky, sochy sv. Josefa a Jana Křtitele. Po stranách sousoší stojí andělé. V Hejzlarově kronice bylo celkem podrobně popsáno vysvěcení sousoší, kdo kolik přispěl na stavbu atd. Důvod postavení však nebyl napsán. Lze se jen domnívat, že šlo o vyjádření díků v souvislosti se skončením morové epidemie, o které již byla řeč.
PERZEKUCE BĚLOVESKÝCH OBČANŮ
| František Bílek Marie Bílková Václav Cvrček Jan Čermák Jaroslav Čmelík Josef Efenberk Karel Fiala Anděla Heinclová Rudolf Kopáček Vlastimil Linhart Václav Müller Lubomír Novák Bohumil Škoda Josef Vacek čp.198 Josef Vítek Jaroslav Zíma Eliška Židová |
1896 nar. 1896 1899 1896 1917 1910 1904 1900 1910 1924 1906 1906 1919 |
1943 zatčen 1943 1941 1941 1939 1940 1944 1943 1941 1945 1943 1944 1941 1940 1944 1941 |
popraven v r. 1945 v Lipsku Eisenach - vrátila se zemřel v r. 1942 v Mauthausenu vězněn - vrátil se v r. 1943 vězněn - vrátil se v r. 1942 v koncentráku - vrátil se vězněn 14 dnů vazba vazba vězněn Sachsenhausen, vrátil se z transportu smrti vězněn - vrátil se v r. 1945 zemřel v r. 1942 v Mauthausenu 16.2.1942 zemřel v koncentračním táboře 1943 se vrátil s podlomeným zdravím vazba 6 týdnů v Hradci Králové 1 týden vazba - cenzura dopisu |
| Ervín Bek Karel Crha Josef Červený Antonín Goldman Václav Hofman Jan Hejzlar MUDr. Vladimír Honl Oldřich Král Josef Morávek Vladimír Novák Josef Novák Jaroslav Popílek Jan Tomek František Vojtěch František Vrba |
1912 nar. 1907 1914 1913 1903 1909 |
1950 1946 1946 1948 1945 1945 1948 1948 1948 1951 1951 1950 1952 1951 |
6 r.vězení,velezrada Bory,Leopoldov vyšetřován vyšetřován 5 roků vězení příprava úkladů o republiku vyšetřován vyšetřován vyšetřován vazba 1 rok, příprava k opuštění republiky vyšetřován vyšetřován 2 roky vězení sabotáž, spoluvina 8 roků vězení Jáchymov 1,5 roku Jáchymov, správa veř. majetku 1,5 roku Jáchymov, zneužití pravomoci Leopoldov, zatajení zboží 3 roky Opava, zanedbání sl. povinnosti |
MÍSTNÍ POJMENOVÁNÍ
Nejmladší ulice, Polní a Polská, vznikly teprve v nedávné době. Při stavbě nové komunikace do Polska musely být v původní ulici U Trati vykoupeny a zbourány překážející domy. Ve směru od města to byly domy čp. 102 pana Líra, čp. 105 pana Schneidera, čp. 115 pana Fettera, čp. 305 pana Sedláčka a čp. 270 pana Buriana. Těsně za křižovatkou u závor stával strážní železniční domek, dnes už vlastně v křižovatce dům čp. 309 pana Bernarda a u železniční zastávky stál velký dům čp. 100 paní Pecákové. Bydlela zde řada nájemníků a po válce zde měl dílnu již zmíněný sedlář Bohuslav Dostál. Při terénních úpravách kolem nové Polské ulice v roce 1986 byl dům stržen. To je daň dnešní moderní doby.
SOUČASNÉ POJMENOVÁNÍ ULIC
| lázeňská část | část nad tratí | ||
|---|---|---|---|
| ulice | umístění | ulice | umístění |
| 1.máje | od města k mlýnu | Broumovská | od st. celnice k Hronovu |
| Čermákova | souběžně s Lázeňskou | Cvrčkova | na Karlově kopci |
| Družstevní | od ul. 1.máje k řece | Doubicova | souběžně s Kladskou |
| K Brodu | od ul. 1.máje k trati | Kapitána Jaroše | od mlýna přes závory |
| K Sokolovně | od školy k sokolovně | Kladská | od města až k n. celnici |
| K Tábořišti | od topolu pod les | Kopečná | od Václaváku k sídlišti |
| Lázeňská | od topolu k Bonatu | Lípová | rovnoběžně po sídlišti |
| Müllerova | od Vítkovy k Rovince | Na Koletově | od křížku vpravo do kopce |
| Na Horním konci | od mostu na konec | Na Terasách | na kopci u Žel. kolonie |
| Na Rovince | od ul. 1.máje k trati | Na Václaváku | od křižovatky k Babí |
| Pod Můstkem | od Lázeňské pod můstek | Nad Celnicí | od st. celnice do kopce |
| Polní | od Müllerovy k Polské | Písečná | od st. celnice k CDS |
| Promenádní | kolem lázní až k mostu | Polská | od Běloveské ul. k celnici |
| U lomu | od Bonata k lomu | Ryšavého | od Václaváku k Babí |
| U Malých lázní | od mostu březovou alejí | Součkova | z Broumovské ul. do kopce |
| U Zbrojnice | od mlýna nahoru k mostu | Vodárenská | nad VaKem k Želez. kolonii |
| Ve Smrčinách | napravo od Horního konce | Zahradní | na sídlišti ke Kopečné |
| Vítkova | od hřiště k železniční trati | Želez. Kolonie | od křížku vlevo do kopce |
| zrušené ulice | umístění | ulice | umístění |
| U Trati | od slévárny k závorám | 9. května | od staré k nové celnici |
Řada místních pojmenování už zmizela z povědomí občanů. Existovaly tu také statky, které byly dávno strženy a nepodařilo se dosud zjistit jejich původní polohu. Jejich čísla byla přidělena některým novým domům, ale v úplně jiných lokalitách. Například blízko sokolovny stávala došková chalupa čp. 13 porodní báby paní Jiráskové. Dnes bylo číslo přiděleno novému domu nad starou celnicí. Bavorův statek před požárem zase stával blíže k řece a cesta k celnici vedla tehdy přes jeho dvůr.
Domky Železniční kolonie a Na Koletově byly postaveny na Kollertově kopci, kde měl jmenovaný pozemky. Časem se asi pro usnadnění výslovnosti začal používat dnešní název Koletov. Ulice U Brodu už zní jen symbolicky. V blízkosti býval skutečně brod přes Metuji pro koně a povozy. Ten se však už nejméně 80 let nepoužívá a část nájezdu byla při kanalizačních pracích zavezena. Druhý brod býval u lávky. Naposled, než byl zavezen, jej používali sedláci na očistu koní. To už je také přes 40 let.
Smrčina je samota na staré cestě z Březové do Náchoda. Dostala jméno od bohatého smrkového porostu v okolí . Původně zde byl statek čp. 60, který vyhořel. Majitel Adolf Kačer vystavěl nové obydlí a jeho bratr Josef si postavil o něco výše malý domek čp. 286. Vzhledem k chráněné poloze bylo toto místo za první republiky vybráno pro umístění ovocné školky. Léta zde měl pan Stránský umístěn velký včelín. Dnes v jeho šlépějích pokračuje pan Kouřim. Lázeňští hosté tudy chodili po vyznačeném velkém okruhu promenádní trasy. Z vyhlídkové lavičky je krásný výhled na Hronovsko a za příznivého počasí i na část Krkonoš. Vskutku kouzelné místo!
Do Smrčiny lze přijít buď cestou od lázní kolem lomu nebo Samkovým úvozem kolem svatého Jána (na vrchní borovici na konci úvozu býval svatý obrázek). Další možností je cesta od Bavorova statku přes Mokřiny, kolem Bernardovy chaty dál přes Měsíční údolí. Na kraji lesa bývaly výborné lesní maliny a jahody. Bohužel uvedené názvy používají snad už jen myslivci. Nad Smrčinou na kopcích od Bendovy skály až k celnici byly v 50. letech vztyčeny tři vysoké dřevěné triangulační věže. Sloužily nejdříve ke geodetickému zaměření a později byly používány jako pozorovatelny hranic polskými vojenskými hlídkami. I to už odnesl čas. Jistou atrakcí ke konci války bylo nouzové přistání německého vojenského letadla proti stráni lomu v říjnu roku 1943. Přistání letoun i posádka přežily. I když byl prostor střežen, lidé z okolí se zájmem sledovali, jak byl letoun z části rozebrán a po lomské cestě tahačem odvezen.
Další zajímavá procházka Vás čeká cestou od Jiráskova statku kolem pevnosti Březinka, po cestě Okolnici až do osady Polsko u Dobrošova. Přímější ale prudší je v konečné fázi procházka od hotelu Bonato kolem Suché louky a Tyrolky přes kopec Maliňák až na Jiráskovu chatu na Dobrošově. Na Maliňáku rostly v minulosti dobré maliny a je to oblíbené místo pro lyžaře, neboť se zde zjara nejdéle drží sníh. Tyrolkou je nazývána louka do kopce ke Dračí díře. Vypráví se, že zde za Napoleonských tažení váleční zběhové postavili tři chaty v horském tyrolském stylu, kde se ukrývali. Od té doby se název Tyrolka používá, i když po chatkách není již ani památky.
PŘEHLED OBYVATELSTVA A DOMŮ V BĚLOVSI
| rok | 1777 | 1830 | 1852 | 1890 | 1900 | 1920 | 1930 |
| obyvatel | . | 480 | . | 878 | 1430 | 1326 | 1676 |
| domů | 35 | 74 | 80 | 92 | . | . | 242 |
| rok | 1940 | 1948 | 1964 | 1970 | 1980 | 1991 | 2000 |
| obyvatel | 1900 | 1540 | 1555 | 1594 | . | 1670 | 1551 |
| domů | 280 | . | 318 | 330 | . | . | 376 |
Dle sčítání lidu k 1. březnu 2001 bylo v Bělovsi celkem 1515 obyvatel a 338 trvale obydlených domů. Rozdíl tvoří převážně tovární objekty.
PŮVODNÍ OSÍDLENÍ NA ÚZEMÍ BĚLOVSE - ukázka
Seznam z roku 1881 není úplný, neboť všichni majitelé domů nemuseli být pojištěni. První sloupec jmen z roku 1777 vyjadřuje jména majitelů, jejichž děti navštěvovaly školu. Seznam ale zkresluje skutečnost, že školní docházka nebyla povinná a také není z dokumentu zřejmé, jak byly řešeny poplatky chudých rodičů. Seznam z roku 1955 je soukromý a slouží pouze k přibližnému porovnání. Jména současných majitelů nelze uvést, neboť to odporuje zákonu o ochraně osobních údajů. Někdo však za 20 - 50 let bude tyto údaje pracně shánět.
| čp. | rok 1777 | rok 1852 | rok 1881 | rok 1955 |
| 1. | 0 | Jirásek Josef | 0 | Jirásek Josef |
| 2. | Mikšíček Václav | Hejzlar Antonín | Hejzlar Antonín | Hejzlar Zdeněk |
| 3. | 0 | Bernard Václav | Bernard Antonín | Bernard Antonín |
| 4. | 0 | Falta Josef | 0 | Králová Žofie |
| 5. | 0 | Maršík Antonín | 0 | Zikmund. J. |
| 6. | 0 | Stára Antonín | 0 | Stárová Božena |
| 7. | 0 | Tomeš | 0 | Neumann Vladimír |
| 8. | 0 | Hejzlar Jan | 0 | Treml Vlastimil |
| 9. | Tolda Jiří | 0 | 0 | Soumar Josef |
| 10. | 0 | Tomek Jan | Tomek Josef | Tomek Jan |
| 11. | 0 | Řezníček Antonín | 0 | Charouz Zdeněk |
| 12. | 0 | 0 | Hejzlar Antonín | Linhart Rudolf |
| 13. | Středa Karel | Šustr Michal | Jirásek František | 0 |
| 14. | 0 | Janák František | Linhart František | Linhart František |
| 15. | 15. Kuřátko Václav | Suchánek Václav | Suchánek František | Popílková Hedvika |
| 16. | 0 | Samek Antonín | Tomek Ladislav | obecní dům - škola |
| 17. | 0 | 0 | Hejzlar Antonín | Hejzlar Jan |
| 18. | 0 | Lokvenc František | 0 | Hejzlar Zdeněk |
| 19. | Killar Jan | Hejzlar Josef | Falta Emanuel | Winter Zdeněk |
| 20. | Jirásek Jakub | Jirásek Antonín | Jirásek Václav | Jirásek Josef |
| 21. | Samek Jan | Lokvenc Václav | Kačer František | 0 |
| 22. | 0 | Samková Josefa | 0 | Meisner Ladislav |
| 23. | Samek Josef | Samek Jiří | Samek Jan | Samek Jaroslav |
| 24. | 0 | Samek Jan | 0 | Samek Jan |
| 25. | 0 | Hejda Jiří | Hejda Vincenc | Dvořák Václav |
| 26. | Ryšavý Josef | Ryšavý Václav | Vik Josef | Popovič Jiří |
| 27. | Hejzlar Vilém | Hejzlar Josef | Kilar Jan | Kilarová Antonie |
| 28. | 0 | Novák František | Hejzlar Jan | Hejzlarová |
| 29. | Stára Václav | Stára Jan | Balcar K. | Balcar Václav |
| 30. | 0 | Prokop Václav | Prokopová M. | Prokop František |
| 31. | 0 | 0 | Kilar Jan | Kilar Jan |
| 32. | Bernard Jan | Bernard Antonín | Bernard Antonín | Ryšavý Antonín |
| 33. | 0 | Nehyba Karel | Linek Antonín | Jirmanová Anna |
| 34. | 0 | Mykšíček Antonín | Bernard Antonín | Nýč František |
| 35. | Samek Josef | Samek Josef | Bavor Josef | Bavor Josef |
Nejstarší osoby na území Bělovse: V minulosti bylo zaregistrováno několik starých osob, které si zaslouží povšimnutí: Anna Samková 98 roků, Aloisie Kylarová 100 roků, Antonín Bernard 98let
Z poslední doby lze připomenout osoby, které se dožívají v roce 2005 úctyhodného věku: Patří mezi ně především Karel Kašpárek 100 let, Marie Hejzlarová 95 let, Vladimír Zeman nedožitých 95 let, Žofie Meisnerová 93 let, Otto Horák 93 roků, Marie Vrbová 93 roků, Božena Škodová 93 let, Helena Sýkorová 93 let, Vlastimil Šubert 93 let, Božena Havlíčková nedožitých 96 let, Blažena Prokopová nedožitých 92 roků, totéž Blažena Prouzová.
OBČANÉ V ZAHRANIČNÍM ODBOJI (dle 41)
Josef Vltavský, nar.19. 3.1908, Běloves, Cvrčkova ul.,zemřel roku 1976Jako příslušník vládního vojska v Josefově byl vyslán v roce 1944 do Itálie, tam přešel k partyzánům a bojoval zde až do konce války. Do roku 1954 sloužil v Josefově v čs. armádě v hodnosti kapitána. Pak pracoval v n.p. Tepna a Rubena jako údržbář.
Jaromír Růžička, nar. 6.7.1916, bytem Běloves, stará celnice
Po strastiplném několikanásobném útěku z republiky bojoval v roce 1944 s francouzskými partyzány. V dubnu 1945 se zúčastnil s čs. jednotkou z Anglie bojů u Dunkergue (francouzský přístav - v té době jako opevněná bašta Němců). Dožil opět v Bělovsi.
