OKRAŠLOVACÍ SPOLEK
Jsou známy zápisy z nejméně 100 schůzí, na kterých se projednávaly náměty, plány, ať už provedené, či z různých důvodů neuskutečněné. Tak například bylo vysázeno dnes již neexistující stromořadí od mlýna ke trati, jasanové od hostince U Hejzlarů směrem k městu, hlohové od mlýna ke zbrojnici i březová alej od Malých lázní k železniční trati. Ta jediná dosud přežívá. Z iniciativy spolku byl zřízen park na návsi (dnes před školou) a byly tam instalovány lavičky pro odpočinek hostů. Každoročně byla v parku z prostředků spolku vysazována květinová výzdoba. V té době byl vedoucím představitelem Václav Hofman.
Bylo pamatováno i na občany. Spolek dal přivézt z horských školek na Českomoravské vrchovině přes 2 000 kusů ovocných stromků. Takové odrůdy vydržely u nás kruté zimy. Pro tyto účely byla zřízena ve Smrčině ovocná školka. Občané si zde mohli pro své zahrádky stromky zakoupit. Nebylo ale v silách spolku, ani ve finančních možnostech obecního zastupitelstva vše uskutečnit. Vydláždění cest se proto provádělo postupně i přes válku. Tak společným úsilím se stávala obec díky okrasné zeleni, nově vydlážděným cestám, pěknými, nově postavenými domky s úhlednými zahrádkami vyhledávaným lázeňským místem.
SDRUŽENÍ ZAHRÁDKÁŘŮ "PRAIZLER"
 |
V průběhu roku 1933 byly také dokončeny úpravy parku na Dolním konci, tedy od hřiště směrem k městu. Okrašlovací spolek doporučil vzhledem k zásluhám zemřelého spoluobčana název "Schreinerovy sady". Jmenované osobnosti byl vystavěn v parku pomník. Směrem od Náchoda byla v parku vystavěna stylizovaná kamenná brána, která však po válce byla pro labilitu stavby odstraněna. V roce 1933 byla u hořejšího betonového mostu vysazena "Lípa Dr. Antonína Švehly. Pod kořeny byl uložen ve schránce pergamenový list. Kolem stromu byl upraven parčík s lavičkou a květinovými záhony. Dnes tam je pouze změť náletových dřevin. Když byla zhotovena asfaltová cesta od mlýna až k mostu a dál na Horní konec, skupina občanů, která v akci "Z" dodělávala terénní úpravy a dlážděný chodník, zasadila až k mostu též řadu jehličnanů. Po několik let byl parčík ještě udržován místními obyvateli.
V této souvislosti je třeba se zmínit i o dalších památných stromech, které nám naši předkové zasadili pro okrasu. Nejstarší bude zřejmě topol u hřiště u prvního betonového mostu. Má úctyhodnou výšku dnes 25 m, do šířky už přes 30 m a obvod přes 5 m. Betonová deska u paty stromu uvádí rok zasazení 1878, ovšem i to je prý podle pamětníků odhad. Několikrát byl prořezáván z důvodů bezpečnosti okolních obyvatel. Naposled musel být upravován 18 - 22. srpna 2002, neboť 1.8. t.r. po bouřce se zlomila jedna ze sedmi hlavních větví a pošramotila plot, stromy a střechu nejbližšího stavení. Původně na druhé straně řeky byl ještě jeden topol. Ten však musel být pokácen při regulaci Metuje a výstavbě mostu.
Dále to jsou dvě lípy po stranách sousoší sv. Trojice u vstupu na fotbalový stadion. Záznam o jejich zasazení v roce1857 byl objeven v jedné z rodových kronik. Pak by byly v porovnání s topolem ještě starší. Jejich výšku již dlouho nikdo neměřil. Poslední údaje hovořily o 30 metrech. Po regulaci Metuje v roce 1923 byly nedlouho po tom břehy osázeny ze strany od lomu původně jeřáby a na straně k cestě řadou topolů a lip téměř až k celnici. Z nich vyniká svou mohutností samostatný topol blízko splavu u mlýna. Svou výškou snad brzy předčí topol u mostu, neboť ten byl po vichřici několikrát polámán a z bezpečnostních důvodů v roce 1933 ořezán. Velmi vzrostlá vrba v blízkosti domu čp. 118 na Horním konci musela být po zásahu bleskem pokácena.
OSVĚTOVÁ KOMISE, KNIHOVNA A KNIHOVNÍ RADA (18)
Od roku 1919 předává Sokol stávající knihovnu místní Osvětové komisi. Také ze spolku Havlíček a ze soukromé knihovny zesnulého Ladislava Hejzlara se shromažďují knihy do nové obecní knihovny se sídlem v "obecním domě". V roce 1933 bylo k dispozici čtenářům už 1 600 svazků. Obec při tom přispívala 50 haléřů na hlavu ročně. Společně s čtenářskými dobrovolnými příspěvky byla shromažďována hotovost, za kterou mohly být pořizovány nové knihy. Činnost knihovny a výběr nových knih organizovala 4 - 8 členná čestná knihovní rada. Čestný knihovník pak dostával roční odměnu.
Zájem o knihy byl ve všech dobách existence knihovny značný. Ihned na začátku II. světové války ale německé úřady nařídily vyřazení všech vlasteneckých děl, spisů T.G. Masaryka a dalších buditelů. To samé se pak dělo po roce 1950, ale v jiném režimu. Po roce 1954 byla knihovna vzhledem k potřebám rozšíření školy přestěhována do bývalého obchodu Roberta Žida v čp. 39. V 60. - 70. letech zastávali funkci knihovníka střídavě Milan a Josef Matěnovi. Po roce 1989 byla knihovna v Bělovsi úplně zrušena a knižní fond převeden do Okresní knihovny v Náchodě. Krátkou dobu byla v provozu knihovna pro lázeňské hosty v nové budově na Matoulkově zahradě.
SPOLEK KATOLICKÝCH ŽEN A DÍVEK (18)
Z popudu spolku se také prováděly sbírky například na zakoupení nového zvonu pro obec. Dokonce byl po II. světové válce podporován záměr vystavět v obci katolický kostel, který měl stát u cesty blízko křižovatky u mlýna. K tomu však již ze známých důvodů změny režimu nedošlo. Předsedkyní spolku byla po řadu let Antonie Kylarová a organizátorsky se podílely na činnosti i Františka Židová a Marie Kyšperská.
SVAZ ČS. DĚLNICTVA TEXTILNÍHO
ODBOR NÁRODNÍ JEDNOTY SEVEROČESKÉ V BĚLOVSI
ODBOROVÁ JEDNOTA REPUBLIKÁNSKÝCH ZAMĚSTNANCŮ
SPOŘITELNÍ A ZÁLOŽNÍ SPOLEK
SPIRITISTICKÝ SPOLEK
ODBOROVÁ JEDNOTA ZEMĚDĚLSKÝCH A LESNÍCH ZAMĚSTNANCŮ
Odbočka "SVAZU ČSL. MLÁDEŽE SOCIALISTICKÉ V ČSR pro Běloves byla od roku 1933 vedena Zdeňkem Ryšavým a Jaroslavem Tomešem. O jejich činnosti též nebyly nalezeny doklady. Posledně jmenovaný byl také propagátorem od roku 1918 nově založené "Církve československé". Díky propagační činnosti řada běloveských katolíků přestoupila na novou víru.
Pobočný spolek "KLUBU ČS. OBCE JUNÁK" v Bělovsi"
Byl založen v roce 1935 a vedený Františkem Nevečeřalem.
Všechny spolky i politické strany musely být v době německé okupace rozpuštěny. Přes válku, jak už bylo zmíněno, pracovaly omezeně pouze divadelní spolky, hasiči a značnou činnost vyvíjel SK Lázně Běloves.
Ihned po válce obnovila činnost TJ Sokol, přejmenovaní požárníci a k nim přidružené divadelní spolky. V rámci nově prosazované "Národní fronty" (NF) vznikaly nové organizace. Už v roce 1946 byl v místě založen "Svaz československo - sovětského přátelství" (ČSSP)odbor Běloves, vedený Jaroslavem Lisým. Srpnové události roku 1968 vykonaly své a došlo k rozpadu. Později organizace obnovila činnost pod vedením MVDr. Jaroslava Bauera. V běloveské organizaci působilo v různých obdobích přes 40 členů.
Od roku 1945 byl v Bělovsi založen "Československý svaz mládeže" (ČSM). Nejdříve se jeho činnost vyvíjela od zájmové a tělovýchovné záliby. V té době také bylo obnoveno cvičiště v Hájíčku. Vlivem komunistické strany se dostávala do popředí schůzová, politická a brigádní činnost. Organizace sdružovala mládež od 15 do 26 let. Mezi představitele organizace lze jmenovat Petra Žďárka, Milana Středu, Vladimíra Buriana a další. Později přejmenovaný "Svaz socialistické mládeže" (SSM) působil už v jednotlivých závodních a školských organizacích ve městě.
V roce 1953 byl založen v Bělovsi"Svaz žen" . Předsedkyní byla po dlouhá léta Vlasta Tylšová. Výbor organizoval pro místní ženy různé akce jako například oslavy "Mezinárodního dne žen" (MDŽ), Mezinárodního dne dětí, ale také brigádnické akce "Z" na výstavbě školky, kurzy studené kuchyně pro ženy a podobně. V období roku 1968 - 70 bývalí členové Junáka obnovili svoji činnost. Na území obce bylo založeno několik oddílů Vlčat a Junáků. Potom byla jejich činnost zrušena. Nyní přímo v místě není samostatná organizace, ale oddíly organizované v městských skupinách využívají jako klubovnu místnost ve vile Komenský v Malých lázních jako klubovnu. Otevřením nově upravené klubovny na Hamrech se přesunula veškerá činnost do města.
POLITICKÉ STRANY
Jako nejsilnější byla v Bělovsi Národně socialistická strana . Měla velké zastoupení ve většině spolků až do války. Jejími představiteli byli Václav Linhart, Jindřich Kašpar, Josef Vítek. Příznivci této strany byli převážně ve staré části Bělovse kolem řeky. Na Silnici, Václaváku a Koletově měla však převahu Strana sociálně demokratická. Ze známých představitelů lze jmenovat Ladislava Hejzlara a Antonína Hodovala, který později přestoupil do Komunistické strany .
Komunistická strana zde existovala již v I. republice a měla dokonce zástupce Jana Šulce v obecním zastupitelstvu. V roce 1939 však musel být nahrazen jiným občanem. Ke konci války aktivita komunistů stoupala. Podíleli se na řadě sabotážních akcí a těsně po II. světové válce měli stále větší zastoupení v MNV. Také podpora jmenované strany ze strany občanů se výrazně zvětšila. Jako představitele z té doby lze jmenovat Eduarda Dušánka, Františka Ducháčka a Jana Pudila. Členové, většinou důchodci, byli organizováni v tzv. uliční organizaci č. 9. Zde bylo přihlášeno během let v průměru 50 členů. Ostatní byli organizováni v základních organizacích jednotlivých továren a státních institucí. Po řadu let byl až do své smrti předsedou Karel Jaroměřský.
Za I. republiky zde pracovala také Agrární strana, která sdružovala hlavně rolníky. Známým představitelem byl například Josef Jirásek a Antonín Ryšavý. Také Lidová strana měla ve vesnici poměrně silné zastoupení. Ze známých osobností lze jmenovat Antonína Stáru, Antonína Žida a Josefa Punara. Existovala zde také Živnostenská, Republikánská a od roku 1935 též Fašistická strana. V roce 1938 po dohodě s vládou a vedením stran byly všechny strany rozpuštěny a byla vytvořena jediná Strana národní jednoty. V průběhu okupace pak bylo tzv. Národní souručenství a Vlajka, jako formální organizace podporující Háchovu vládu.
Od osvobození až do převratu v roce 1948 v obci pracovaly strany Národně socialistická, Sociálně demokratická, Komunistická a Lidová. O dlouhém vlivu Komunistické strany se není třeba obsáhleji zmiňovat. V současné době činnost politických stran v místě, pokud nebyly rozpuštěny, není dostatečně zřetelná. Jedinou výraznější akcí na území Bělovské bylo po "Sametové revoluci" svolání regionálního sněmu Občanské demokratické strany(ODS) dne 28.10.1991 v hospodě U dvou lip. Existuje zde uliční organizace Komunistické strany Čech a Moravy(KSČM). Česká srana sociálně demokratická(ČSSD) a ostatní strany nemají v Bělovsi samostatnou skupinu.
MYSLIVOST
Podle pověsti zde pobývalo hojně lovné zvěře včetně kanců a vlků. Pytláctví se tehdy trestalo hrdelními tresty. Teprve po vyhlášení již zmíněného zákona bylo pytláctví posuzováno mírněji, podle skutečně způsobené škody. Samostatným nájemcem se stal po roce 1931 sedlák Josef Jirásek z Bělovse. Celý úsek, tzv. honitbu vlastnil až do roku 1949.
Ten rok vyšel nový zákon o myslivosti, který umožnil ustavení "Lidové myslivecké společnosti" (LMS), která se také stala nájemcem honitby. Sloučením dobrošovského a běloveského úseku vznikla společná honitba s výměrou 750 hektarů. LMS měla tehdy 10 členů v čele s předsedou Josefem Bavorem. I tehdy měli myslivci problémy s pytláky. Nejvíce se však pytlačilo do ok. U hranice si členové vybudovali cvičnou liščí noru pro výcvik psů norníků. Lišek tady bylo vždy požehnaně - a chytrých. I s tím si však střelci poradili. Členové LMS se zúčastňovali závodů ve střelbě na asfaltové holuby, ve střelbě kulovnicí a dalších akcích. Až do roku 1966 se prováděl povinný odchyt srnčí zvěře. Později také, ale spolek z této činnosti měl už vyšší finanční příjem. A že je peněz vždy potřeba! Nebylo by na nákupy potravy na přikrmování zvěře v zimním období, na odměny, ani třebas na příspěvky místní škole na nákup knih s mysliveckou tematikou. Postupně byli zvoleni předsedové: Milíč Neťuka, Zdeněk Krejcar a Jiří Netresta. Ten se také v roce 1975 zasloužil o odstřel dvou kusů kňourů, poprvé v historii společnosti.
Po roce 1979 nastaly nové změny a honitby byly sloučeny ještě do větších celků. Ten zahrnoval obce Běloves, Dobrošov, Lipí, Jizbici a Českou Čermnou. Vznikla tak honitba o celkové výměře 2 000 ha. Nedlouho potom, v roce 1982 se odtrhl spolek z České Čermné. V současné době honitba s názvem "Montace" zahrnuje obce Běloves, Lipí, Jizbici a Náchod. Vyšší organizační honební společenstvo s názvem "Pod Jiráskovou chatou" je majitelem pozemků. Od tohoto společenstva má uvedená LMS pronajato 1050 ha. Ve společnosti je nyní zapojeno 27 členů pod vedením předsedy MVDr. Josefa Bělobrádka.
Spolkový život se tak dalece nezměnil. Stále se chodí na brigády na zhotovení posedů, krmítek pro zvěř a zajištění potravy. Děti na oplátku za besedy o zvěři sbírají kaštany pro zimní přikrmování. Ve spolkové pamětní knize je také z roku 1970 zapsána zmínka o jedné z nejkrutějších zim se spoustou sněhu za uplynulých 200 let. Při ní zahynulo mnoho zvěře, ani nebyl prováděn odstřel, aby se opět zvěř rozmnožila. Ve zmíněné oblasti se v současné době vyskytuje lovná zvěř srnčí, mufloní, zajíc, kachna, bažant a černá zvěř. Jsou zde i sovy a třebas statný jezevec. Ze škodné zvěře je to převážně liška a kuny. Svoji činnost členové každoročně zakončují podzimními hony a závěrečnou schůzí, obvykle korunovanou večírkem.
V této souvislosti je vhodné pojednat i o lesním hospodářství. Od zrušení roboty a vykoupení půdy vlastnili sedláci lesy od hranic až po linii Brabáku a na kopci po linii dobrošovského katastru. Po roce 1948 se lesy staly státním majetkem. Těžbu dřeva a novou výsadbu prováděly Státní lesy n.p., závod Náchod. Podle zákona o restituci 172/91 Sb. Zákonů byl v roce 1992 proveden převod lesních porostů nejprve na město Náchod. V témže roce byl uskutečněn převod lesů dle původních katastrálních map na dřívější majitele nebo jejich potomky.
Místní rybářský spolek v Bělovsi nebyl. O právu pana Šrolla jako nájemce lovit na řece už byla řeč. Obecní zastupitelstvo však povolilo v roce 1940 rybolov na 6 let za poplatek 700 Kč zřejmě náchodskému spolku. Byla také nalezena listina, v níž v roce 1885 formou smlouvy povoluje náchodský půrkmistr místnímu (tedy náchodskému) občanu Karlu Šťastnému rybolov. Smlouva hovoří o nájmu na 6 roků a vymezuje úsek od běloveského mostu dolů po proudu. Od roku 1948 obhospodařuje úsek Metuje od bývalé Tepny na Babí až po Bražec Rybářský spolek Náchod.
