V roce 1940 se na hranice dostavila komise německých drážních a vojenských odborníků, jejímž úkolem bylo posoudit vhodnost vybudování již dříve zamýšlené železniční spojky Náchod - Levín. Vojenská mašinerie totiž potřebovala na frontu dopravovat nepřeberné množství potravin a vojenského materiálu, vyráběného v našich továrnách.Výsledek jednání ale tehdy byl vzhledem k velkým výškovým rozdílům negativní. Na německé straně byla trať hotová a používaná již před válkou až do obce Slaný. Dokonce byla zakreslená ve vydávaných mapách jako budoucí propojení do Československa.

Požár skladiště benzinu "Na Figurách"
ve Welzlově skladu

Život v Bělovsi po okupaci nebyl nijak jednoduchý. Obec však byla poněkud stranou veškerého dění. Ze zkušebny "Na brzdách" v Malém Poříčí při továrně Lufthanza na Babí bylo denně slyšet hučení zkoušených leteckých motorů. Ve Welzlově skladu od kolejiště nádraží blíže Bělovsi byl zřízen sklad benzinu. Dne 31.8.1941 tam vznikl požár. Přesto, že zde byly hlídky v černých gestapáckých uniformách, požáru nezabránily. Snad sami Němci benzin rozkrádali pro soukromé čachry a když měla přijít revize, tak sklad jednoduše podpálili. Výbuchy večer vzbudily snad celou Běloves. Sudy s hořícím benzinem létaly až do řeky. Ještě druhý den nebyl požár úplně uhašen. Vypráví se také o sabotážní akci běloveského občana, ale tato verze je vzhledem k ostraze nepravděpodobná. Situace se přiostřila a Gestapo okamžitě začalo jako potencionální viníky zatýkat české občany včetně majitele skladu. Bylo zatčeno celkem 71 občanů, z poloviny židů, dále komunistů, sokolů a legionářů.

Několik zachráněných sudů po požáru Zkušebně dělostřelbou poškozený kryt na Dobrošově

Do lázní zase byly přestěhovány z hotelu Beránek dívky německé mládežnické organizace Hitlerjugend. Později zde byla také umístěna vojenská posádka. Odpoledne dne 5.10.1943 po 16 hodině pro poruchu nouzově přistálo německé letadlo Červeného kříže na louce proti kopci nad městským lomem za lázněmi. Bylo hodně rozbité, ale čtyřem osobám na palubě se téměř nic nestalo. Prostor v okolí byl střežen. Mechanici odmontovali křídla a za čtyři dny bylo letadlo na tahači úvozem a cestou kolem lázní odtaženo k náchodskému nádraží. Křídla a další vybavení odvezli již dříve, aby se na to nechodili lidé dívat a ledacos nerozkradli. Ve válce bylo všechno potřebné.

Zajatci při práci na železniční trati

Když však teklo Němcům do bot, bylo rozhodnuto o urychleném postavení již zmíněné železniční spojky pro zásobování ustupující fronty. Stavba započala koncem února ještě za nepříznivých povětrnostních podmínek. Na práce nahnali Němci dělníky z továrny Lufthansa a hlavně 400 ruských zajatců včetně židovských žen. Práce tam probíhaly za nelidských podmínek. Vyžadovali od všech těžkou práci, ale zajatci při tom byli biti a mučeni hladem. Denně vodily hlídky vyhladovělé zajatce z lágrů v Žakši (poblíž Chudoby) a nebýt běloveských žen, které jim s velkým rizikem vařily a tajně přinášely jídlo, tak by trať snad ani nestála. Mnoho místních lidí donášelo zajatcům chléb, ale dělali to tak nešikovně, že vše nejčastěji zabavili strážci.

Zkušební lokomotiva na trati

Protože z oken celnice měli celníci stavbu jako na dlani, zorganizovali pomocnou akci jiným způsobem (22). V prádelně ve sklepě byla zřízena ilegální kuchyně. Všechny přinesené dary jako chléb, kroupy, brambory, kyselé zelí a vůbec vše, co bylo třeba k vaření, se soustřeďovaly v bytech celníků a ve sklepě. Vlastní vaření prováděly jejich manželky. Protože zásoby pro takové množství lidí nestačily, chodily ženy doslova žebrat po statcích a celníci opatřovali zase maso na jatkách. Koňský salám například dodávala paní Sokolová z Náchoda. Jednoho dne zase bylo shromážděno 1 200 kusů buchet. Po předání zajatcům to zjistil vedoucí tábora a rozčílil se, "že to není možné, že musí existovat nějaký komunistický fond na to vaření". Od té doby kategoricky zakázal další vaření na celnici. Přesto pak ženy chodily s nůšemi jako na dřevo a různými triky zajatcům podstrkovaly chléb, kterého tak denně roznesly velké množství. Mnohokrát byly strážci sprostě okřikovány, že "když se to bude opakovati, že budou zastřeleny"! Plátno, které se mezi lidmi sehnalo, bylo zase použito na košile pro zajatce.

Zkouška průjezdnosti trati vzhledem ke stoupání Dřevěný železniční most, pohled od Bavorů

Podmínky se poněkud zlepšily až po výměně německého strážního oddílu za Rakušany. Stavební materiál se dovážel z písníku hornickými vozíky na kolejnicích (za benzinovou pumpou na dnešní polské straně). Bralo se všechno a tak místnímu občanovi odvezli i připravenou škváru na stavbu chaty. Na důkladnost se tehdy moc nehledělo. Do měkkého podkladu zatloukli zajatci kameny a na nich postavili velký dřevěný most. Vždyť to byl zrovna šibeniční termín, ukončit stavbu do 20. dubna, dne Hitlerových narozenin. Zkušební jízda s několika vagony ale potvrdila neúnosné stoupání. Proto do týdne byl doslova pekelným tempem táhlý násep před mostem směrem k Náchodu zvýšen. V pramenu (6) bylo uvedeno, že byl z Náchoda už dne 3. května v 11,36 hodin vypraven první řádný osobní vlak do Chudoby. Byl zde také zapřažen vůz Červeného kříže a dva vagóny, ve kterých jelo asi 20 osob. Ale o nákladní dopravě nejsou žádné zprávy.

Pohled na most od silnice Násep z druhé strany,
(pohled až po stržení mostu v roce 1947)

Od úřadu přišlo nařízení o vyjmutí nebo zaplombování krátkých vln z radiopřijímačů, aby se lidé nedozvěděli o porážkách německých vojsk. V domácnostech, kde vlastnili silnější přijímač, se stejně poslouchal Londýn, méně už Moskva. Každý dychtivě očekával další posun fronty. Stále bujelo značné donášení včetně kolaborace s Němci. Svědek vzpomíná, (41) jak na něm a ostatních dětech ještě na jaře roku 1945 vyzvídal jeden z policistů, zda rodiče večer kroutí knoflíkem na rádiu, což by jistě znamenalo poslech cizího rozhlasu. Se zlou se však potázal.

Odsun německé armády.Tudy přišli
- tudy utíkají k Američanům.
Průjezd "Národních hostí" u Hejdovky