K bližšímu poznání všech okolností událostí u celnice je třeba se vrátit ještě před začátek II. světové války. V tom případě si je nutno uvědomit, že "Náchodskou brankou" byl v různých historických obdobích veden tradiční směr vpádu nepřítele. (7) Generální štáb čs. armády jej i tentokrát vyhodnotil jako nejpravděpodobněší. Proto se v roce 1935 začal plánovat celý řetěz obranných postavení. Terén směrem k Orlickým horám je velmi členitý, takže byla obranná linie zdůrazněna hlavně od Dobrošova přes Běloves na Pavlišov kolem hraničního přechodu. Z hlediska utajení byla velká výhoda, že se v dané oblasti nacházelo obyvatelstvo vesměs české národnosti. Kolem hranic byla nařízena zvláštní opatření, zabraňující volnému průchodu a průjezdu. Němci tak ztratili možnost pozorování, co se kde a hlavně jak staví.

Srub Březinka po stavebním dokončení	Srub "Lázně" po dokončení

V budově textilky u pana Bělíka bylo umístěno velitelství 1. praporu 48. pěšího pluku Jugoslávie. Vojáci a poddůstojníci byli ubytováni v hostinci U Hejzlarů, dále v Malých lázních a ve mlýně. V malé budově za starou celnicí bylo ubytováno družstvo SOS (stráž obrany státu, složená z četníků a financů), které konalo strážní službu na hranicích. V případě konfliktu by vytvořilo osádku lehkých objektů. Na vlastní stavbě pěchotních srubů, dělostřelecké pevnosti i řopíků se podílela řada místních i vzdálených firem na základě konkurzu. Z náchodských to byla firma stavitele Kareše. Na opevňovacích pracích bylo zaměstnáno mnoho místních dělníků, ale v době spěchu byl pak prováděn nábor až ze Slovenska. Stavby se neobešly bez problémů, zvláště pak s kvalitou a dovozem materiálu. Některé zbrojní vybavení nebylo vůbec do objektů dodáno, při čemž některé plánované stavby nebyly vůbec provedeny.

Srub "U vody" dokončený	Srub "Havlíček" po dokončení (na kopci nad Kladskou ulicí)

V roce 1937 probíhalo ve spěchu na území Bělovse (dle 28) vyměřování pro stavbu vojenských objektů. Jiráskovi museli předčasně poséci žito v místech, kde bude prováděna stavbu krytu. Došlo k řadě hádek mezi vojáky a sedláky. Přišlo mnoho dělníků, kteří byli pod přísahou. Chléb se pekl 3 - 4 x denně. Jen na kryt u mlýna bylo přivezeno 6 vagonů cementu, mnoho železa, kamení a písku. Stavba byla obehnána prkny, aby nebylo vidět, co se staví. Pracovalo se všude na 2 směny. V obecním domě pak byla umístěna vojenská pokladna, kterou hlídala stráž. Při stavbě byla zaznamenána řada úrazů. Z běloveských občanů utrpěl vážný úraz pan Šprejcar, kterému podlehl. Jeden četař se také zastřelil, poněvadž ztratil od hotového krytu klíč. Ten se našel až po roztátí sněhu. Důstojník Šlajs byl znám již v roce 1938, kdy zde řídil opevňovací práce.

Náš tahač pro dopravu zvonů	Srub "Lom" po odstřelení zvonů (v lese mezi osadou Polsko a Bělovsí)

Dne 21. května 1938 ve 4 hodiny ráno po částečné mobilizaci vojsko obsadilo hranice. Mosty byly podminovány. Později, 28.9. byla barikáda u mlýna úplně zatarasena. Dle útržkovitých zpráv bylo obyvatelstvo na německé straně i s dobytkem vystěhováno. I u nás byly dány pokyny k přípravě na nenadálý útok. Každý měl u postele sbalený plný tlumok s nutným ošacením a potravinami na několik dnů. Po Mnichovu byly dohodnuty nové hranice. Ty byly vytyčovány dřevěnými koly za dozoru dvou naších a jednoho německého důstojníka.

Srub Lázně při výbuchu - odstraňování zvonů	Srub U vody od trati, vpravo ježky z betonu

V katastru obce bylo celkem vybudováno pět těžkých obranných objektů. Pod osadou Polsko na dobrošovském kopci byl umístěn oboustranný srub N-S - 81, nazvaný Lom. Kousek pod ním stál oboustranný srub N-S - 82 s názvem Březinka. Poněkud níže, nad lázněmi to byl jednostranný srub N-S - 83, pojmenovaný Lázně. Na louce za křižovatkou, kousek za mlýnem byl vystavěn oboustraný srub N-S - 85 se jménem U vody. Z druhé strany na Kousalově kopci nad silnicí uzavíral údolí jednostranný srub N-S - 86, zvaný Havlíček.

Srub Havlíček po odstranění zvonů (v pozadí je zřetelná linie opevnění)	Zátarasy na "Bavorově cestě" blízko hranic

Sruby byly vesměs vybaveny ocelovými zvony s kulometnými hnízdy. Převoz těchto zvonů z nádraží rychle zhotovenými polními cestami byl sám o sobě velmi uctihodný výkon. Na náchodském nádraží byl pro tyto účely instalován velký portálový jeřáb.

Manipulace se zvony na náchodském nádraží	Komplikovaná doprava zvonů po polních cestách

Mimo popisované objekty byly vytvořeny dvě obranné linie lehkých opevnění, tzv. řopíků, které měly v případě skutečného útoku vykrýt meziprostory palbou z kulometných hnízd. Očekávaný vpád nepřítele chtělo naše velení armády zadržet především na hlavní silnici kolem staré celnice (nová se teprve začala stavět v roce 1937). Proto zde bylo vybudováno několik betonových překážek, vždy do poloviny cesty po několika metrech proti sobě, takže vytvářely jakýsi slalom. Případný útočník tak měl ztížený průjezd.

Malý "řopík" za tenisovým hřištěm	Překážky u staré celnice

Aby nebylo možné použít boční cestu od hranic k Bavorovu statku dál do obce, byl kousek od německé celnice mezi řekou a hranicí z hotoven betonový pás, osazený ocelovými trubkami a kolejnicemi. Dále v obci byla postavena barikáda na úrovni běloveského mlýna. Byla zhotovena z dřevěných klád, vyplněná kameny a štěrkem. Prozatím byl průjezd volný. Ale v okamžiku nebezpečí byla mezera vyplněna dalšími kládami, ostnatým drátem a speciálně zhotovenými "betonovými ježky".

Barikáda u mlýna v roce 1938	Vojáci ubytovaní ve mlýně

Protože se ještě používala pro pěší i povozy spojovací cesta mezi tehdejší německou obcí Březová přes Smrčinu, kolem lomu a lázní až do Náchoda, byla vybudována ještě další podobná barikáda u mostku ve Vísce. Před linií spodních objektů v celém údolí a do kopce až ke krytu Lom pod osadou Polsko u Dobrošova byly zhotoveny metrové betonové pásy, osazené kovovými traverzami jako protitankovými překážkami, doplněné opět betonovými ježky. Před nimi od silnice po loukách a dále do kopce až za Smrčinu, se táhly jednodušší drátěné překážky. Těsně před předpokládaným datem napadení také byly odstraněny stromy a dřevěné ploty, bránící výhledu pro střelbu.

Barikáda poblíž lázní v roce 1938

Kapitulace naší vlády však změnila veškeré plány. Dle (30) již 21.9. večer proběhla v Náchodě velká manifestace občanů, kde se shromáždilo přes 2 000 osob. Dne 22.9. dopoledne se na náměstí sešlo kolem 5 000 osob, jejichž odhodlání, smíšené s lítostí nad zradou spojenců a ústupem vlády bylo velké. Úřady se obávaly, že demonstranti potáhnou na hranice a vyřídí si to s henleinovskými ordnery a Němci v Kladsku sami. Vždyť jenom náklady na vybudování opevnění v pásmu Orlických hor překročily 31 miliard korun. Odhodlání mobilizovaných mužů, jakož i jejich strádání v nepříznivých polních podmínkách bylo taktéž velké. Ve dnech 26. - 30. 9. dosáhl stav jednotek v 35. hraniční oblasti 15 730 mužů a před odchodem na novou demarkační čáru dne 10.10. téměř plný válečný počet 20 058 mužů. Všechny objekty byly vojáky opuštěny a ani později nemohly být vůbec použity k původním záměrům. Při tom stav opevnění Dobrošova a celého Náchodska byl hodnocen jako nejlepší.

Celníci a vojáci u staré celnice v roce 1938

Řada fotografických záběrů z té doby byla pořízena tajně nebo až po opuštění objektů vojenskými osádkami. V průběhu stavby totiž byl vstup na místa linie opevnění (platila pouze vyjimka pro místní dobrošovské občany) zcela zakázán. Proto dělníci pracující v náchodských továrnách, jakož i školáci, museli docházet z České Čermné podstatně delší cestou přes Vyhlídku. I když nadšení a vlastenecké uvědomění bylo vesměs velké, stojí za zamyšlení, zda by Běloves jako obec při použití obranné linie pro frontové boje ještě vůbec existovala.